Soud zamítl nárok z DMCA proti Copilotu s tím, že model netvoří kopie, ale nová díla

Odvolací soud Spojených států pro devátý obvod potvrdil 16. září zamítnutí části hromadné žaloby, kterou anonymní programátoři vedou proti GitHubu, Microsoftu a OpenAI kvůli nástrojům Copilot a Codex. Věc má číslo 24-7700 a rozhodnutí sepsal soudce Eric Miller.

Žalobci zveřejnili svůj kód na GitHubu pod otevřenými licencemi. Ty skoro vždy žádají jedinou věc: kdo kód použije, musí s ním nechat jméno autora, poznámku o autorském právu a znění licence. Copilot podle žaloby tenhle blok ve svých návrzích neuvádí, i když občas vydá kus cizího kódu doslova.

Zákon chrání údaje připojené k dílu, ne dílo samo

Nárok stál na paragrafu 1202 písm. b) hlavy 17 amerického zákoníku, tedy na ustanovení zákona DMCA z roku 1998. Zakazuje úmyslně odstranit nebo pozměnit údaje o správě autorských práv – zkratkou CMI. Patří sem název díla, jméno autora nebo nositele práv a podmínky užití. Zákon nikomu neukládá takové údaje k dílu připojit; chrání je až ve chvíli, kdy tam jsou.

A právě v tom soud našel jádro sporu. Slovesa „odstranit“ a „pozměnit“ podle něj předpokládají dílo, které už existuje. „Tomu, kdo vytvoří nové dílo a neuvede v něm CMI, nelze přičítat, že něco odstranil nebo pozměnil,“ stojí v rozhodnutí (přeloženo).

Rozdíl mezi vyhledávačem a modelem rozhodl spor

Zajímavé je, čím si soud vypomohl. Vyhledávač na dotaz vyhledá a zobrazí uložený obsah, tedy kopie věcí, které už někde leží. Copilot podle vlastního popisu v žalobě pracuje jinak: hledá statistické vzory ve struktuře kódu a vydá nejpravděpodobnější pokračování.

„Kdyby Copilot fungoval jako vyhledávač a vydával výstupy totožné s kódem žalobců, ale bez CMI, měli by žalobci silnější nárok,“ píše soudce Miller. „To ale netvrdí.“ Žalobci tedy nepodlehli znaleckému posudku protistrany, nýbrž svému vlastnímu popisu toho, co model dělá.

Soud přitom sám přiznává, že se mu se zákonem pracuje špatně. Učebnicovým příkladem porušení je podle komentářů začerněná titulní strana knihy – a takové příklady „nesedí úhledně na nové digitální technologie, jako je umělá inteligence, na které se ochrana podle DMCA také vztahuje“.

Filtr GitHubu pomohl žalobcům do dveří

Jednu věc žalobci vyhráli. Obhajoba tvrdila, že riziko, že Copilot vydá zrovna jejich kód a ne kód někoho jiného, je pouhá spekulace, a že jim tedy chybí aktivní legitimace. Soud to odmítl.

Mezi doklady, které vzal v úvahu, je i funkce samotného GitHubu. Uživatel si může zapnout blokování návrhů, které se shodují s veřejným kódem; dokumentace GitHubu uvádí, že se návrh porovnává s okolním kódem v rozsahu zhruba 150 znaků a že se blokuje shoda i podobnost. Existence takové pojistky je podle soudu důkaz, že Copilot doslovné kopie vydávat umí. Obranná funkce tak posloužila jako argument proti jejímu tvůrci.

Silnější nárok se ztratil jednou větou při jednání

Žalobci měli dvě verze nároku. Ta projednaná – soud jí říká výstupní – tvrdí, že Copilot vydává zapamatovaná trénovací data bez doprovodných údajů. Druhá, vstupní, míří na samotné trénování: že žalovaní zbavili kód údajů o autorství už předtím, než ho do modelu nasypali. To je otázka, o kterou se dnes soudí kdekdo, a devátý obvod ji nerozhodl.

Nemohl. Soudce prvního stupně se při jednání zeptal, jestli samo zkopírování trénovacích dat porušuje licenční podmínku o uvedení autora, a zástupce žalobců odpověděl: „Možná neporušuje.“ Soud pak konstatoval, že „žaloba není o trénování. Prostě není.“ V pozdějším usnesení napsal, že žalobci netvrdí újmu z užití licencovaného kódu jako trénovacích dat – a nikdo ho neopravil, ústně ani písemně. Odvolací soud to vyhodnotil jako ztrátu možnosti nárok uplatnit.

Odkud se trénovací data berou a kdo je do nich pustil, přitom zůstává živou otázkou i mimo soudní síň, jak ukázal případ historických textů z Oxfordu.

Totožnost není podmínka, jen důkaz

Soud prvního stupně zamítl nárok s odůvodněním, že paragraf 1202 žádá kopie „totožné“. Devátý obvod tenhle výklad zpřesnil: doslovná totožnost podmínkou není, je to jen nejspolehlivější způsob, jak odstranění údajů poznat. Když se dvě díla shodují ve všem kromě chybějícího jména autora, dá se z toho na odstranění usoudit.

Drobná kosmetická úprava tedy nikoho neochrání. Kdo cizí dílo v podstatné míře převezme a zahodí u něj údaje o autorovi, do působnosti ustanovení spadne dál. Sami žalovaní u soudu připustili, že obě díla totožná být nemusejí.

Rozhodnutí má i druhé dno, které soud pojmenoval sám. Za porušení podle DMCA lze uložit až 25 000 dolarů za každý případ, kdežto zákonná náhrada za běžné porušení autorského práva má strop 30 000 dolarů za celé dílo. Kdyby k nároku podle DMCA stačila podobnost výstupu, převálcoval by běžnou ochranu a žalovaní by čelili nepoměrným částkám. „Odmítáme pozvání žalobců proměnit zcela běžné spory o porušení autorského práva ve spory podle DMCA,“ uzavírá rozhodnutí.

Co spor rozhodnutím neskončilo

Soud výslovně nic neřekl o tom, jestli výstup Copilotu porušuje autorské právo jako takové – to je jiný nárok s jinými podmínkami a v téhle věci se o něm nejednalo. Dva smluvní nároky, kterými se žalobci domáhají dodržení licenčních podmínek, běží u soudu prvního stupně v San Francisku dál.

Devátý obvod v tom navíc není sám. Odvolací soud pro pátý obvod došel k témuž výkladu 21. srpna ve věci Kipp Flores Architects proti AMH Creekside Development, která s umělou inteligencí nesouvisí vůbec – šlo o projekty rodinných domů. Výklad ustanovení, které se do sporů o generativní nástroje dostalo skoro náhodou, se tak sjednocuje mimo ně.

Zdroje

• Doe v. GitHub, Inc., č. 24-7700, rozhodnutí devátého obvodu ze 16. září 2026 (PDF)
• 17 U.S.C. § 1202, Legal Information Institute
• GitHub Docs: blokování návrhů shodných s veřejným kódem
• Electronic Frontier Foundation o rozhodnutí
• The Next Web: Coders lose their DMCA case against GitHub Copilot and Codex