Stabilní kanál Claude Code je o osm vydání pozadu. Nemá ani opravy kontroly oprávnění

Dva kanály a jeden přepínač

Claude Code je agentní nástroj Anthropicu do příkazové řádky: čte a mění soubory v projektu, spouští příkazy a sahá na cizí nástroje. Aktualizuje se sám na pozadí a dokumentace k tomu popisuje nastavení autoUpdatesChannel se dvěma hodnotami. Výchozí latest znamená nové funkce, jakmile vyjdou. Druhá se jmenuje stable a dokumentace u ní slibuje verzi „typicky asi týden starou“, která přeskakuje vydání s velkými regresemi; překlad je náš, originál mluví o „major regressions“.

Kdo instaluje přes Homebrew, přepínač nepoužívá – kanál si vybírá jménem balíčku. Cask claude-code sleduje stabilní kanál, claude-code@latest ten druhý. Podepsané repozitáře pro apt, dnf a apk mají dvojici stejnou a dokumentace u nich rovnou doporučuje stabilní kanál jako ten, který sedne většině lidí.

O kolik je stabilní kanál pozadu

Slib „zhruba týden“ se dá změřit, protože oba kanály mají veřejnou hlavu. V registru npm to jsou značky u balíčku @anthropic-ai/claude-code. Ke 31. červenci 2026 ukazovala značka stable na verzi 2.1.212 a latest na 2.1.220. Katalog Homebrew hlásil u obou casků přesně tatáž čísla, takže to není překlep v jednom výpisu.

Časy vydání z téhož registru (uvádí je v UTC): 2.1.212 vyšla 16. července, 2.1.220 o osm dní později, 24. července. Mezi nimi leží osm vydání. Slib z dokumentace tedy platí – hlavy obou kanálů dělí zhruba týden.

Druhé číslo je nepříjemnější. Od 24. července na npm nic novějšího nepřibylo, takže 31. července stál stabilní kanál pořád na verzi ze 16. července a ten druhý na verzi z 24. července. Proč se týden nevydávalo, jsme nezjistili; registr říká jen to, že se nevydávalo. Zpoždění stabilního kanálu se tím pádem neměří jen proti dokumentaci, ale i proti tomu, jak často výrobce zrovna vydává.

Co v tom rozdílu leží

Obsah těch osmi vydání je veřejný v souboru CHANGELOG.md. Vydání 2.1.214 z 18. července jich má hned pět v kontrole oprávnění, tedy v té části nástroje, která rozhoduje, jestli se příkaz spustí rovnou, nebo se na něj napřed zeptá:

• pravidlo tvaru Edit(src/**) schvalovalo zápis do jakéhokoli adresáře src/ ve stromu, ne jen do toho v pracovním adresáři;
• obcházení kontroly v sezeních Windows PowerShellu 5.1;
• přesměrování na deskriptory souborů, které bash čte jinak než analyzátor oprávnění – nově se v pochybnostech neschvaluje;
• příkazy delší než 10 000 znaků se od té verze vždycky ptají, místo aby se spustily samy;
• proměnné zsh v porovnání [[ ]] a některé varianty příkazů help a man se přestaly brát jako neškodný text.

Zbytek okna je mírnější, ale ne prázdný. Vydání 2.1.216 přidalo nastavení sandbox.filesystem.disabled a spravilo izolaci podagentů pracujících ve vlastním git worktree, kterým šlo přes git -C nebo proměnnou GIT_DIR ukázat zpátky do sdíleného projektu. Verze 2.1.219 nastavila Opus 5 jako výchozí model řady Opus, přidala nastavení sandbox.network.strictAllowlist, kterým izolovaný příkaz odmítne hosty mimo seznam bez ptaní – a zvedla výchozí hloubku zanoření podagentů z jednoho na tři. Agent tedy smí spustit agenta, který spustí dalšího. Kdo drží počet souběžných procesů na uzdě kvůli ceně nebo kvůli tomu, čemu takový agent věří, tohle si bude chtít nastavit ručně: zanoření se vypne nastavením proměnné CLAUDE_CODE_MAX_SUBAGENT_SPAWN_DEPTH na 1.

Poznámky k vydání mají dvě díry

Kdo se rozhoduje, jestli počkat, se u dvou z osmi vydání nedozví nic. Verze 2.1.213 nemá v souboru změn záznam vůbec; npm ji eviduje necelé dvě hodiny před 2.1.214 a důvod nikde nestojí. Vydání 2.1.220, tedy současná hlava kanálu latest, má jediný řádek: „Bug fixes and reliability improvements.“

Bezpečnostní záplata to formálně není

Opravy z 2.1.214 vypadají jako bezpečnostní, ale za bezpečnostní upozornění je nikdo neprohlásil. Repozitář má vlastní stránku s upozorněními a mezi třiceti zveřejněnými se ani jedno netýká verzí z tohoto okna: nejnovější je z 25. června a nejvyšší opravená verze v řadě 2.1, kterou upozornění jmenují, je 2.1.163. Osmnáct ze třiceti má v souhrnu slovo „bypass“ nebo „escape“ a dvacet čtyři má stupeň závažnosti „high“, takže obcházení kontroly oprávnění je u tohoto nástroje třída chyb, která se vrací. Červencové opravy do ní ale nikdo oficiálně nezařadil, a kdo si hlídá jen kanál s upozorněními, o nich neví.

Náš názor: stabilní kanál dává smysl tam, kde by regrese v agentovi zastavila práci celého týmu. Cenou za to je zhruba týden na verzi, které podle poznámek k vydání nemusí být poznat, co jí chybí.

Jak si kanál zjistíte

Následující postup je podle dokumentace, nezkoušeli jsme ho. Kanál se přepíná přes /config v položce Auto-update channel, nebo klíčem autoUpdatesChannel v souboru settings.json; ve firmě se dá vynutit přes spravovaná nastavení. Přechod z latest na stable podle téhož zdroje sám o sobě verzi nesnižuje: klíč minimumVersion drží spodní hranici a přepínač se zeptá, jestli na současné verzi zůstat.

Čísla v textu jsou z registru npm, z katalogu Homebrew, ze souboru změn v repozitáři nástroje a ze seznamu bezpečnostních upozornění téhož repozitáře, měřeno 31. července 2026. Popis obou kanálů je z dokumentace Claude Code.